Klenot jihovýchodní Asie - bojovnice pestrá, 1. část

Text: Tomáš Chuda, Jiří Havránek (Akva Tera Fórum, č. 6/2005)
Foto: Tomáš Chuda

Poprvé se bojovnice pestrá dostala do Evropy, konkrétně do Francie roku 1874, kde se o její rozmnožení neúspěšně pokoušel Carbonnier. První odchov se zdařil roku 1892 Juenetovi, a to rovněž ve Francii. Roku 1893 přišly první kousky do Německa a v roce 1897 dováží E.S. Vráz bojovnice ze Siamu na území Čech.

IMG_2138
Modro-červený Halfmoon samec.

Všeobecně o bojovnici pestré

Bojovnice pestrá (Betta splendens Regan, 1910) patří do řádu ostnoploutvých (Perciformes), podřádu Anabantoidei (tzv. labyrintní ryby – labyrintky), čeledi guramovitých (Osphronemidae), podčeledi Macropodinae. Synonyma současného vědeckého jména jsou Micracanthus marchei Sauvage, 1879; Oshimia marchei Jordan, 1919; Betta splendens abbreviata Blanc, 1963.

Země původního rozšíření bojovnice pestré je dnes obtížné přesně určit, protože rybka byla nalezena ve většině teplých oblastí celé jihovýchodní Asie, kde se také chová (hlavně v Thajsku). Všeobecně se uvádí, že domovinou bojovnice pestré jsou rýžová pole. Je zřejmé, že jde o omyl, neboť labyrintky zde jistě byly dříve než pěstování rýže. Původem je tato ryba z bažin a močálů (kde zřejmě rostly též divoké formy rýže) a teprve mnohem později se dostala do umělých rýžovišť vytvořených člověkem.

Bojovnice pestrá dorůstá v průměru délky 6 cm a dožívá se dvou až tří let. Tělo je poměrně protáhlé, hřbetní ploutev dominuje zadní polovině hřbetu. Ocasní ploutev je zaoblená, řitní ploutev je dlouhá a široká. Břišní ploutve jsou protažené, úzké, s bílými hroty na koncích, prsní ploutve jsou oblé a ve většině případů téměř bezbarvé. Samci jsou oproti samičkám větší a mají mohutnější ploutve. Zvláště vyšlechtěné formy se vyznačují závojovými, širokými a dlouhými ploutvemi. Přesto, že bojovnice má velmi silnou vrozenou vnitrodruhovou nesnášenlivost (a to nejen mezi samečky), ryb jiných druhů si nevšímá a je možné ji bez problémů chovat ve společném akváriu s ostatními klidnými a mírumilovnými obyvateli.

Bojovnice jako kulturní fenomén

Bojovnice pestrá je i v přírodě druhem nesmírně variabilním. Jednotlivé formy jsou pojmenovány podle nalezišť. Prozatím je známo devět různých forem: Betta splendens „Ban Pak Bara“, B. splendens „Ban Maka“, B. splendens „Cha Am“, B. splendens „Chaing Mai“, B. splendens „Hua Hin“, B. splendens „Khao Yai“, B. splendens „Ko Samui“, B. splendens „Kohonburi“ a B. splendens „Sam Roy Yod“.

Účelným chovatelským výběrem se z krátkoploutvých (divokých) forem podařilo vyšlechtit formy dlouhoploutvé v mnoha různých barevných varietách, ať už jedno-, dvou- či vícebarevných. Různobarevné formy bojovnice pestré byly vyšlechtěny v Thajsku, ale dlouhoploutvé formy byly chovem poprvé získány v Kambodži. Populace dovezené z Thajska a Vietnamu jsou většinou barvy zelené, ze Singapuru červené.

V thajských pěstírnách se Betta splendens chová v lahvích od whisky podobných naší „placatce“ od rumu. Láhve jsou těsně naskládány na zemi, jedna za druhou, a to až v počtu 10 až 15 tisíc. Zřízenci těchto pěstíren (většinou mladé ženy) pak po těchto lahvích chodí s „násoskou“, mění vodu a sypou krmivo. Bojovnice prodávané v České republice a celé Evropě pochází hlavně z thajských pěstíren.

IMG_3146
Červený Veiltail samec v originální láhvi thajské whisky Sang Som.

V sedmdesátých letech minulého století se v Německu (a pravděpodobně i v Asii) prováděly pokusy s křížením Betta splendens a Betta imbellis (bojovnice nebojovná). Tyto pokusy byly úspěšné, a byly tak vyšlechtěny závojové formy B. imbellis. Pokud si někdo chtěl na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století pořídit „bettu“ z Německa, neměl jistotu, nejde-li o křížence.

Bojovnice pestrá byla zavlečena na americký kontinent, kde se jí poměrně daří. Rozšířena je v zemích Střední a Jižní Ameriky, zejména na území Brazílie a Kolumbie. V roce 1979 došlo při bezohledném řádění hurikánu „David“ v Dominikánské republice k poškození pěstírny tropických ryb, a díky tomu se bojovnice dostala do kalných vod řeky Rio Ozama.

Plakat

V jihovýchodní Asii se dospělí samci bojovnice pestré díky své rvavosti používají k zápasům, při nichž se obdobně jako při kohoutích nebo psích zápasech uzavírají vysoké sázky na favority. Dnes se ve většině asijských zemí od této zábavy odstoupilo, i když stále ne ve všech. Pro zápasy se používají rybky s krátkými ploutvemi, podobné přírodní formě, která se v Thajsku označuje názvem „Pla Kat“ – kousavá ryba. K souboji se vybírají vždy dva stejně vyspělí samci. Umístí se do vysoké čtyřhranné „vázy“, kde nevyhnutelně dojde k zápasu, protože není kam utéct.

IMG_3377
Dva vzájemně si imponující krátkoploutví samci ve výstavních nádržích.

Vlastní souboj se dá rozdělit do několika fází:

  • První fáze je jen imponování; samci roztahují ploutve a skřele. Samec tak při čelním pohledu vypadá mohutnější, a snaží se tak zastrašit protivníka.
  • Ve druhé fázi se samci s rozepjatými ploutvemi vlní, a tím vytvářejí proud, kterým se snaží protivníka zatlačit zpět a zároveň při tom do něj buší i ocasní ploutví. Ve volné přírodě souboj zpravidla nejpozději touto fází končí, slabší jedinec vyklízí pole a hledá úkryt v rostlinách. Ve stísněném prostoru však dochází k tvrdému zápasu na život a na smrt.
  • Ve třetí fázi se samci napadají mířenými útoky na citlivá místa, jako jsou žábry a oční partie. V této fázi kolem sebe krouží a hledají nejlepší pozici k útoku. Mezitím se stále snaží protivníka nárazy tělem a ocasní ploutví zahnat.
  • Ve čtvrté fázi boje se samci do sebe zakousnou tlamou, přičemž se silnější protivník snaží slabšího „utopit“ tím, že ho táhne ke dnu a brání mu v přístupu k hladině. Třetí a čtvrtá fáze souboje se střídavě opakují, dokud není jeden ze samců zabit. V lepším případě končí souboj jen potrhanými ploutvemi a vykousanými kousky masa. Zápas může trvat i hodinu. Nemusí mít žádného vítěze; zemřít mohou i oba soupeři. Ve volné přírodě je zajímavé „kavalírství“ samců při souboji. Pokud se jde jeden z bojujících samců „nadechnout“ k hladině, druhý na něj neútočí, dokud si nenačerpá do labyrintu potřebné množství vzduchu (s výjimkou čtvrté fáze, ke které však ve volné přírodě prakticky nedochází).

Labyrint a dýchání

Některé skupiny ryb obývajících vody chudé na obsah kyslíku (rýžová pole, bažiny, močály atd.) mají vyvinuté přídatné dýchací orgány k využití atmosférického kyslíku ze vzduchu. Akvaristům nejznámější jsou labyrintky (podřád Anabantoidei). Tyto ryby se vyskytují jen v Asii a Africe. Pomocným dýchacím orgánem je u nich kostěný lamelovitý útvar (labyrint) pokrytý hustě prokrvenou sliznicí, který vznikl z horní části prvního žaberního oblouku. Labyrintky se nadechují tlamkou nad hladinou. Vzduchovou bublinu dopraví do žaberní dutiny, kde v labyrintu dojde přes stěny krevních vlásečnic k difúzi vzdušného kyslíku do krve.

Labyrint se vytváří zpravidla ve třetím až čtvrtém týdnu věku; do té doby přijímá potěr žábrami pouze kyslík rozpuštěný ve vodě. Jakmile se ale labyrint vytvoří, jsou na něj asijské druhy z větší části odkázány.

Bojovnice dýchají tedy labyrintem i žábrami. Bez přístupu k hladině se dříve či později utopí. Ve vodě bohaté na kyslík ovšem vydrží bez přístupu k vzduchu velmi dlouho. V přírodě a v běžných akvaristických podmínkách se bojovnice „nadechují“ (plní labyrint vzduchem) přibližně v intervalu dvou až dvaceti minut, a to v závislosti na obsahu kyslíku ve vodě. Nasycení vody kyslíkem záleží na její čistotě a teplotě. Čím je voda čistší a chladnější, tím je bohatší na kyslík, čím je kalnější (více znečištěná) a teplejší, tím se ryba častěji nadechuje u hladiny. Na intenzitu dýchání má také vliv celková spotřeba energie. Při dvoření, vlastním tření či jiném větším výdeji energie (překonávání proudu, rychlé plavání, souboj) dochází ke zrychlení dýchání, a to jak žaberního, tak pomocného.

Vzduch nad hladinou by neměl být příliš chladný (v zimních měsících pozor při větrání místností), aby se rybkám nepoškodil labyrint. Zde lze s úspěchem použít krycí sklo, které zajistí relativně stálou teplotu vzduchu odpovídající teplotě vody.

Určení pohlaví

U bojovnice pestré je výrazný sexuální dimorfismus. Samci se od samiček na první pohled liší především velkostí a tvarem ploutví, stejně tak i mohutnější stavbou těla. Samice má běžně menší a na koncích zakulacené ploutve a drobnější stavbu těla. Byly však i vyšlechtěny samice se závojovými ploutvemi a výjimečně mohou být samice dokonce stejně robustní jako samci. Před řitní ploutví má samička bílou močopohlavní bradavku, která se zvětšuje, když je ryba připravena ke tření.

IMG_3258
Modrá Veiltail samice s patrnou urogenitální papilou a náznakem pruhování.

Samice mívá běžně proměnlivé zbarvení. Při projevech emocí vybledne a na bocích se jí objeví dva tmavé horizontální pruhy. Světlé vertikální proužky a syté vybarvení těla ukazují připravenost ke tření. U samců lze pozorovat změny zbarvení jen při silném podnětu. Slabší samec např. dává silnějšímu na vědomí svou podřízenost tak, že simuluje zbarvení samice.

Jak nakupovat bojovnice

Při pořizování ryb platí několik obecně platných zásad, které nejsou ani pro bojovnici jiné. Nakupovat je třeba tam, kde mají pěkné a zdravé ryby, v akváriích nejsou žádné mrtvé kusy, nádrže jsou čisté a udržované; prostě v akvaristice, kde to žije. Při výběru konkrétního kusu může také pomoci i výstavní standard pro posuzování bojovnic.

Nekupujte ryby, které mají pokroucené, slepené nebo jinak poničené ploutve, neovládají směr nebo plavou našikmo, nekoordinovaně či trhaně, mají na svém těle přichyceny parazity, jsou hubené nebo pokryté bílými skvrnkami, mají srostlé ploutve a vybledlou barvu, plavou rychle a snaží se otírat o okolní předměty nebo mají nezvykle tlusté břicho (pokud to není samice plná jiker).

Při nakupování samců B. splendens je vhodné vybírat mladé jedince, menší a s méně vyvinutými ploutvemi. Nenechte se zlákat vzrostlými samci s překrásnými a dlouhými ploutvemi. U takových kusů hrozí, že byly po celý život drženy v podobných „bettáriích“ (maličké nádrže s objemem do 5 litrů, zpravidla však jen 2 nebo i méně litrů), ze kterých si právě vybíráte. Samci chovaní dlouhodobě v takových podmínkách ztrácejí hodně ze své životní vitality. Další nebezpečí spočívá v tom, že ten největší a nejhezčí samec může být vyřazený velký (XL) chovný kus, který se chovateli již nehodil, a proto není vhodný ani pro zájmový chov.

Bojovnice a společenská nádrž

Jak už bylo uvedeno dříve, dospělí samci jsou mezi sebou velmi nesnášenliví. V jednom akváriu proto doporučujeme chovat pouze jednoho samečka. Problém může nastat i v případě, že po nějaké době dokupujete k samotnému samci samici. Je možné, že samec bude přehnaně agresivní (bude obhajovat své teritorium) a mohl by samici ublížit nebo ji v malé nádrži ubít k smrti. Tomu lze předejít nákupem více samic (2-3), čímž rozdělíte samcovu pozornost, takže se dříve unaví a zpravidla se s novými obyvateli svého teritoria bez větších potíží smíří.

Bojovnice je klidná ryba, vhodná do společenského akvária. Přesto je třeba dodržet některá základní pravidla, abyste připravili svým chovancům vhodné prostředí. Ve volné přírodě žije v klidných vodách, bažinách a rýžových polích, kde je minimální nebo žádné proudění vody. Obývá hlavně hustě zarostlé oblasti s malou výškou vodního sloupce.

Nádrž by bylo vhodné zařídit jako „biotop“. Vytvoření skutečného biotopu v domácích podmínkách a bez znalosti konkrétní lokality lze označit za utopii. Definujme proto pouze „biotop“ jako hustě zarostlou nádrž osázenou rostlinami a obývanou rybami, které jsou domovem v jihovýchodní Asii. Jako příklad uveďme nádrž o rozměrech 80x40x35 cm (d,š,v), obsahu 112 l s výškou vodního sloupce 25 cm (+ 5 cm vrstva písku na dně), bohatě osázenou rostlinami, které poskytují velké množství úkrytů.

IMG_2846
Žlutý Veiltail samec pod pěnovým hnízdem.

Nenáročné a snad v každém akváriu dobře rostoucí rostliny jsou např. různé druhy kryptokoryn (Cryptocoryne), mokřanky (Hygrophila) či měchýřka jávská (Vesicularia dubyana), které jsou domovem v jihovýchodní Asii. Z nenáročných kosmopolitních rostlin to může být růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum), zákruticha šroubovitá (Vallisneria spiralis) nebo trhutka plovoucí (Riccia fluitans). Je vhodné přidat i plovoucí rostliny (např. Pistia stratiotes a Limnobium laevigatum). Jako dekoraci lze použít kořeny z rašelinišť, tmavě červené kameny nebo lávu.

A jak by mohla vypadat rybí obsádka? Mohou to být například dvě samice bojovnice pestré (Betta splendens) s jedním samcem, pár jakéhokoliv čichavce z rodu Colisa (čichavci rodu Trichogaster jsou příliš velcí), jedna přísavka thajská (Gyrinocheilus aymonieri), šest razbor klínoskvrnných (Trigonostigma heteromorpha) nebo dánií pruhovaných (Danio rerio) a jako perlička třeba čtyři kousky sekavce příčnopásého (Pangio kuhlii). Pozor na přerybnění nádrže. Je třeba dodržovat poměr objem : počet ryb. Pro výše uvedenou nádrž a obsádku (velikost a druhy ryb) lze použít pravidlo: jeden litr vody na jeden centimetr rybí délky (počítá se dospělá ryba).

Jako čističi a „zdravotní policie“ se výborně uplatní plži, např. jeden nebo více kusů měchýřovky východní (Pomacea bridgesi), které se postarají o tlející listy rostlin, spadané krmivo, řasy, atd., a několik piskořek věžovitých (Melanoides tuberculata), které zase prorývají dno.

Zřízení druhové (chovné) nádrže

Rozměry nádrže nejsou nijak podstatné. V literatuře je jako minimum doporučováno 30 litrů, přičemž nejdůležitějším parametrem je výška vodního sloupce, která by se měla pohybovat do 30 cm. Tato výška v průměru odpovídá mělkým močálům, kanálům a rýžovým polím domácích vod bojovnic.

Pro zájmový chov může dobře posloužit akvárium o objemu cca 50 litrů. Pro profesionální či poloprofesionální chov se zpravidla používají akvária menšího objemu – od 10 do 30 litrů. Naprosto nevhodné jsou nádrže kulového tvaru nebo nádrže s objemem menším než 15 litrů, ve kterých se bojovnice často chovají s odůvodněním, že „stejně jsou to špatní plavci, takže jim to bohatě stačí“.

Bojovnice jsou nenáročné na kvalitu vody. Dostatečná je běžná vodovodní voda s hodnotami pH kolem 7 a celkovou tvrdostí od 2 do 25 °dGH. Voda v řekách jihoasijské oblasti je poměrně měkká, takže uvedených 25 °dGH považujme za extrém. Běžně by se tvrdost vody měla pohybovat na hranici měkká – středně tvrdá, tj. kolem 10 °dGH.

Tak jako v případě společenského akvária, je i chovnou nádrž vhodné hustě osázet rostlinami, a to hlavně plovoucími, které využívá samec jako oporu při stavbě pěnového hnízda. Vhodné rostlinky jsou nepukalka ouškatá (Salvinia auriculats) a celá řada dalších (Limnobium laevigatum, Pistia stratiotes, Ceratopteris pteridoides). Z nekořenících rostlin, které se volně vznášejí ve vodním sloupci, jsou vhodné např. doušky.

V akváriu můžete použít jako dekoraci dřevo a kořeny (nejlépe naplavené dříví, které je dostatečně „vymáčené“), břidlici nebo lávový kámen (vhodné jsou tmavé kameny). Jako zajímavý doplněk dna je možno použít olšové nebo bukové listí, ze kterého se do vody uvolňují třísloviny a další látky, mající pozitivní vliv na ryby (obdobně jako rašelinný výluh).

IMG_1977
Plovoucí kmen od spol. Zoo Med.

Bojovnice vyhledávají úkryt spíše u hladiny v houští rostlin, ale šikovnou jeskyňkou nepohrdnou. Dno by mělo být tmavší, protože na tmavém podkladu lépe vyniká barevná kresba ryb. Zadní a boční stěny akvária je vhodné oblepit pozadím nebo nabarvit, aby ryby nebyly stresovány okolním prostředím.

Obecně platí, že čím menší je nádrž, tím složitější je udržet v ní „biologickou rovnováhu“. Rostliny výrazně pomohou okysličovat vodu a snižovat úroveň dusíkatých látek, které jsou ve větších koncentracích rybám nebezpečné. Plži likvidací odpadů s udržováním koloběhů látek vydatně pomohou. Čím menší nádrž, tím více času a úsilí je třeba na její údržbu, a čím méně rostlin bude v nádrži, tím větší nároky budou kladeny na akvaristickou techniku.